O Jeníškovi.
Šel jsem s dumou v hlavě
vzhůru po Vltavě,
u Březnice, touže džbánu,
zastavil jsem v Medolánu;
svatbu měli právě.
Vejdu, žízní hnaný,
mezi svatebčany:
„Dejte pít, než srdce lekne,
zadudám vám písně pěkné,
mládenci a panny!“
Koláče mi dali,
medu nalévali,
a já dudal, zpíval k tomu,
kde kdo byli, přišli z domu,
velicí i malí:
18
„Bejlí jedovaté,
Jeníška snad znáte?
Ne? že ne? ba, o hrst vikyviky,
o snář víc než o kroniky
dávných předků dbáte! –
Chlap měl podle zvěsti
štětinaté štěstí,
kdyby dnes byl v našem davu,
věru bych mu vlčí hlavu
rozbil pádnou pěstí.
Z vladycké ač krve,
holičem byl prve,
zjednal si však úřad nový:
slídičem byl Huertovy
chátry vlčí krve.
Břitvu v kozlím vaku,
jednorožce v znaku,
klenotem měl mouřenína,
nejspíš proto, že byl špína,
zmije hostil v zraku.
Podružil se s vrahy,
očmuchával prahy,
až jej různí darebáci
na loupežné v Čechách práci
za vzor měli záhy.
19
Týral, kde co bylo,
to se zalíbilo –
po Praze a po okolí
honil, jímal, co se koli
před popravou skrylo.
Drze hájil stranu
znevěřilých pánů;
predikanty škrtil, dusil,
kdo je bránil, umřít musil
katem na čakanu.
Za to přišla s hora
chvála ode dvora;
v hedvábné byl oděn šaty
a povýšen od Slavaty
za prokurátora.
Žoldák se mu kořil,
vždyť s ním národ mořil,
konečně i Čechům k haně
podkomořím stal se maně;
vydíral a spořil
Shraboval vždy více,
na sta, na tisíce;
s Huertou co prohrál v sázce,
dát musily jeho chásce,chásce
dvakrát Domažlice.
20
Z českého si fisku
za dukátů misku
statek koupil pěkný z míry,
Březnici, tvrz z Lokšan Jíry
s vesnicemi v blízku.
V zámku, k němuž dány
bohaté jsou lány,
upravoval světlé cely,
pro nábožné Španiely
s pekelnými plány.
Jeho tělo ztylo,
lidu zle však bylo,
až se v posled, moji zlatí,
lotra k soudu povolati
Bohu zalíbilo.
Zvonili mu hrana;
ale jednou z rána
Březnicí zvěst létla ručí,
že to v noci v zámku kňučí:
strašák stal se z pána.
O korytě s nohou,
s hlavou jednorohou
vřískal, křičel: „Hynu, hořím,
peklo metu, ďáblům dvořím,
ač jsem měl ves mnohou.
21
Čertovské mám časy –
kdyže minou asi?
ruka má – ej, jak to bolí –
čerty mydlí, čerty holí,
čertí střiže vlasy.
Ublížil jsem lidu,
nebudu mít klidu,
pokud skradené mé zboží
Pánbůh na klín nepoloží
těm, jež hnal jsem v bídu!
Hleďte, moji zlatí,
kterak Pánbůh platí
všakým zrádcům vlasti asi...
Zatracen buď na vše časy
taký zlosyn katí. –“
22