Hraběnka z Kolovrat.

Adolf Heyduk

Hraběnka z Kolovrat.
Oj, Práchně lesy šedé, kdo že to vámi jede? mor z dálných končin snad? To Huerta! V mlh lůně na hbité nese brůně hraběnku z Kolovrat na Velhartický hrad. Lup nejrůznější množe vzal mužovi ji z lože; k ní pomohla mu lest, leč od ní zas v čas krátký jed pomůže mu sladký – a ne-li jed, tož pěst; což lotru cit a čest! – A syt jsa její lásky svrh’ krasavici s hlásky a roznésti dal kol, 67 že mladou hradu paní vzruch srdce z nenadání strh’ s věže v skalní dol a šílenství a bol. – Však hradem na to záhy přes komnat kráčel prahy co noc kýs hrozný zjev; lid děl, že zavražděná to od Huerty žena a že je samá krev; ó těžký boží hněv! Že s pláčem v děsné muce rve vlasy, vzpíná ruce a volá do všech stran: „Tak hroznou měrou měří Bůh, cizákům kdo věří, již jako hejna vran krev pijí z našich ran!“ 68

Kniha Zpěvy pošumavského dudáka 3 (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 12) (1899)
Autor Adolf Heyduk