Hraběnka z Kolovrat.

Adolf Heyduk

Hraběnka z Kolovrat.
Oj, Práchně lesy šedé, kdo že to vámi jede? mor z dálných končin snad? To Huerta! V mlh lůně na hbité nese brůně hraběnku z Kolovrat na Velhartický hrad. Lup nejrůznější množe vzal mužovi ji z lože; k ní pomohla mu lest, leč od ní zas v čas krátký jed pomůže mu sladký – a ne-li jed, tož pěst; což lotru cit a čest! – A syt jsa její lásky svrh’ krasavici s hlásky a roznésti dal kol, 67 že mladou hradu paní vzruch srdce z nenadání strh’ s věže v skalní dol a šílenství a bol. – Však hradem na to záhy přes komnat kráčel prahy co noc kýs hrozný zjev; lid děl, že zavražděná to od Huerty žena a že je samá krev; ó těžký boží hněv! Že s pláčem v děsné muce rve vlasy, vzpíná ruce a volá do všech stran: „Tak hroznou měrou měří Bůh, cizákům kdo věří, již jako hejna vran krev pijí z našich ran!“ 68
Básně v knize Zpěvy pošumavského dudáka 3 (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 12):
  1. O Vilémovských uhlířích.
  2. O králové Janě.
  3. O primasu Ondřeji Puklici.
  4. O Petru Dulíkovi.
  5. O Raméově verbování.
  6. O Valdštýnovi
  7. O bitvě Bělohorské.
  8. O Berkovi z Dubé.
  9. Jak jsme dudali po bitvě na Bílé Hoře
  10. Hraběnka z Kolovrat.
  11. O Dobříšském bakaláři.
  12. Pobělohorský privilej.
  13. Žebrák
  14. Rekrut.
  15. O kmetu Václavovi.
  16. Doslov.