Doslov.
Ať jak chci vzpírám se a zdráhám
a naschvál ustavičně váhám,
přec nemohu svých nechat dud;
když den se kloní ku večeru,
vždy bezvolně je k srdci beru,
bych zahnal duše stesk a trud.
A kdybyste mi říše dali
a císařem mě udělali
a přioděli v zlatohlav,
nic za milou bych nevzal chvíli,
v níž těšit mohu ty, kdo kvílí,
a plašit jejich stesků dav.
A kdybyste mi dudy vzali
a ruce na zad uvázali,
já roztrhl bych každý svaz;
měch vyplatil bych třeba hlavou,
jen kdybych chvilku před popravou
směl vroucně zadudat si zas!
92
A kdybych, přečkav všecka muka,
byl svatým jak Jan z Nepomuka
dle vážných papežových slov,
ni za to věru, zpěvák chudý,
své duše nezapřu, a dudy,
ty vezmu s sebou v klidný rov.
Ať zrobíte jej v šírém poli,
ať blíž těch chrámků po okolí,
ať v horském lese pod stromem,
vždy klidně budu spáti všude,
jen dáte-li, co ze mne zbude,
v tu milou, svatou rodnou zem!
Snad na hrob nezdobný a nízký
lid blízké usedne si vísky
neb za večera zpěvný pták;
a chcete-li mně nápis dáti,
než jiný dudák se vám vrátí,
pak napište tam asi tak:
„Zde leží dudák z Pošumaví,
vlast nechtěla mu nijak z hlavy
a s ženou dětí v ráji dvé;
to bylo vrchem jeho štěstí,
je v duši měl, zbraň otců v pěsti
a na srdci ty dudy své!“
93
OBSAH DÍLU III.
III. DĚJE.
O Vilémovských uhlířích9
O králové Janě13
O primasu Ondřeji Puklici18
O Petru Dulíkovi22
O Raméově verbování32
O Valdštýnovi88
O bitvě Bělohorské48
O Berkovi z Dubé68
Jak jsme dudali do bitvě na Bílé Hoře60
Hraběnka z Kolovrat67
O Dobříšském bakaláři69
Pobělohorský privilej75
Žebrák81
Rekrut84
O kmetu Václavovi88
Doslov92
[95]
Podstatnější omyly tisku:
Svazek I, strana 97, sloka I, verš 2, má státi pad’, ne pad’l,
svazek II, strana 96, sloka 3, verš 2, má státi keř, ne kéž,
svazek III, strana 15, sloka 4, verš 6, má státi helmic, ne helm.
V básních z roku 1865 v II. sešitu na stránce 63 v sloce 5, verši 1 má státi podej, ne prodej.
E: až; 2002
[96]