Vzdech.

Adolf Heyduk

Kol sadu bystřeň perly vrhá slapem, jiřička hnízdo vije pod okapem, a z jetele se ozval dětem v jas křepelčin hlas. To na hruď pěvci mile klepá Vesna, i roste srdce; ňadra jsou mu těsna, ven letí, ven, kde setí metá v klas motýlům v žas. Jak častokrát jsi ve tvář líbala mě, ó Vesno má, své dávajíc mi rámě! A když mé srdce chvělo se, zrak has’, byl zdráv jsem zas. Leč v ňadra má strast mnohý koukol sela, čas vložil utrpení v brázdy čela; až s jara vyzlatí se nebe zas, kde budu as? Což na tom však, kde s polibkem mé ženy ty sivé skráně budou uloženy, jen jedna z vás, mé písně, v lepší čas mou pamět spas!

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

236. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Pozdrav. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Stará píseň. (Adolf Heyduk)
  3. PÍSEŇ O ŽNÍCH. (Karel Dostál-Lutinov)
  4. IX. BALLATA NA VSI. (Jaroslav Vrchlický)
  5. CHLÉB NÁŠ VEZDEJŠÍ. (Jan Opolský)
  6. VOX HUMANA. (František Leubner)
  7. SEN U PLUHU. (Augustin Eugen Mužík)
  8. Plaché písně. (Adolf Heyduk)
  9. Podzimní. (Emanuel Miřiovský)
  10. PODZIMNÍ PÍSNĚ (Antonín Klášterský)