Marná útěcha.

Adolf Heyduk

A těšili mne stále: „Vše promění se, věz! Kvést bude nenadále pod tvými okny bez; snad pták v něm dnes neb zítra své hnízdo bude vít, a s ním z chorého nitra ti radost bude znít.“ Jak krásně domlouváte! Rád víru bych vám dal, leč život častokráte mé srdce oklamal; a zima, kde jsem koli, ta konce nemá již, i stojím jako v poli bez Krista vetchý kříž. Jen havran k němu sletí, jen stesk a žal a vzdech... Pták zpěvný chce mít snětí a hnízdit v lupenech. Kde lupenů však není, tam nezjeví se květ; jeť jiné lidské snění a jiný v pravdě svět.

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

378. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Kýžená proměna. (Adolf Heyduk)
  2. XXIII. Celou zimu krmil jsem konopku (Adolf Heyduk)
  3. Jaro v zimě. (Adolf Heyduk)
  4. None (Adolf Heyduk)
  5. Duma o květech zimy. (Adolf Heyduk)
  6. None (Adolf Heyduk)
  7. Emilii. (Adolf Heyduk)
  8. Požehnání. (Adolf Heyduk)
  9. Ať vesna ťuká... (Beneš Grünwald)
  10. Všecko zčarováno. (Adolf Heyduk)