Marná útěcha.

Adolf Heyduk

Marná útěcha.
A těšili mne stále: „Vše promění se, věz! Kvést bude nenadále pod tvými okny bez; snad pták v něm dnes neb zítra své hnízdo bude vít, a s ním z chorého nitra,nitra ti radost bude znít.“ Jak krásně domlouváte! Rád víru bych vám dal, leč život častokráte mé srdce oklamal; a zima, kde jsem koli, ta konce nemá již, i stojím jako v poli bez Krista vetchý kříž. 19 Jen havran k němu sletí, jen stesk a žal a vzdech... Pták zpěvný chce mít snětí a hnízdit v lupenech. Kde lupenů však není, tam nezjeví se květ; jeť jiné lidské snění a jiný v pravdě svět. 20