Vyrovnáno.

Adolf Heyduk

Vyrovnáno.
Je klidno v přírodě i v mysli, a s vedrem vyrovnán je chlad; list révy k plodu stulen svislý, a zahradníka čeká sad. Co křiklavým dřív světlem bylo, to přitlumením zmírnil stín, a bystřinou co nivy rylo, skal zprahlý ovlažuje klín. A klidno v pěvcově též duši, ten tam je sálající žár, jenž úpalem svým květy ruší víc nežli dravých mrazů spár. Vše zmírněno, vše vyrovnáno, i srdce radost, stesk a bol; co v máji bylo vyplakáno, má rosou zašlých květů stvol. 60 Míň ruchu v ňadrech pro zpěv vlastní, víc úcty pro druhů v ní žal; čin vážný z hravých ondy básní a planých povzdechů se stal. Buď k sobě přísnějším, cit káže, a k druhým více shovívav, ať k lidstvu útrpně tě váže všem stejný různých strastí dav. Ó divný klide v podjeseni, jenž vešel jsi též v moji hruď! Ač květů průvodem ti není, jest s tebou mír – ó vítán buď! 61