Starý básník.

Adolf Heyduk

Starý básník.
„Už k nám se nehlas, stár jsi, odpočiň! Nač křídla vzpínáš ještě? Ustaň, dost, žár citu v ňadrech zhasl ti, nuž zhyň, ať k hodům bohů mladší spěchá host! Věz, v cestě stojíš nám jak starý peň, jenž bez násilí nechce padnout v ráz, a slunce bereš nám; tož zapomeň, že topor na tě ostří každý z nás!..“ Ej, rubte jen, já musím pět jak pták, jejž v lesa mlází zahnal světa ruch, on z žití koleje kal trpký vsák’ a zpívá-li, tož kázal mu to Bůh. Nuž srdce mé-li v stesku zapěje, proč kámen na mne padá se všech stran?... Vždyť jsou to jenom krve krůpěje, jež z hlubokých mi tryskly duše ran! 78