Starý básník.

Adolf Heyduk

„Už k nám se nehlas, stár jsi, odpočiň! Nač křídla vzpínáš ještě? Ustaň, dost, žár citu v ňadrech zhasl ti, nuž zhyň, ať k hodům bohů mladší spěchá host! Věz, v cestě stojíš nám jak starý peň, jenž bez násilí nechce padnout v ráz, a slunce bereš nám; tož zapomeň, že topor na tě ostří každý z nás!..“ Ej, rubte jen, já musím pět jak pták, jejž v lesa mlází zahnal světa ruch, on z žití koleje kal trpký vsák’ a zpívá-li, tož kázal mu to Bůh. Nuž srdce mé-li v stesku zapěje, proč kámen na mne padá se všech stran?... Vždyť jsou to jenom krve krůpěje, jež z hlubokých mi tryskly duše ran!

Patří do shluku

dudák, dudy, dudat, zadudat, švanda, měch, zahrát, skočná, chasa, muzika

154. báseň z celkových 204

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Mám zlost. (Adolf Heyduk)
  2. ČESKÉ PÍSNIČKY. (Josef František Karas)
  3. BARBARSKÉ POTPOURI POD ČAKANEM (Richard Weiner)
  4. Nechci pod drn. (Adolf Heyduk)
  5. Švandovy dudy. (Ladislav Quis)
  6. Prosba. (Adolf Heyduk)
  7. Doslov. (Adolf Heyduk)
  8. DUDÁK. (František Kvapil)
  9. Nedostatek. (František Sušil)
  10. Švanda dudák. (Alois Vojtěch Šmilovský)