Popelec.

Adolf Heyduk

Popelec.
Také pro mne kvetly růže – kam se doba poděla! – není, není jedné ani, zárodek by umírání v poupěti už neměla. Také mně kdys štěstí mladé popělo – a dopělo, není blaha, vše-li shrnu, popelu by černou skvrnu na svém čele nemělo. 31