Na pastvině.

Adolf Heyduk

Na pastvině.
K západu se slunce kloní; nebe zrudlo jako krev, na klekání ve vsi zvoní, z pastvin teskný zvučí zpěv. Jako pták se polem nese, chví se, slábne; ohlas jen od skal šedých v černém lese v luh se vrací jako sen. A zas hyne, mizí znova, marně ptám se: „Kamo jdeš?“ Jak ta píseň pastevcova zhynu, zajdu, zmizím též. 70