Bez úkoje.

Adolf Heyduk

Bez úkoje.
Vždy mysli žhavých jisker slet mě k svaté krásy nutí zdroji, leč věčně prahne hruď i ret, a duch svých přání neukojí. Vždy nedostižen touhy lík, vždy čin můj vůle nedospívá, a s okamžikem okamžik v dál ztrácí se – a žízeň zbývá. Ach, krásy žíznit budu, vím – kam obrátím se, všude, všude, i pak, až s křídlem bělostným mne anděl smrti líbat bude. 58