Bez úkoje.

Adolf Heyduk

Vždy mysli žhavých jisker slet mě k svaté krásy nutí zdroji, leč věčně prahne hruď i ret, a duch svých přání neukojí. Vždy nedostižen touhy lík, vždy čin můj vůle nedospívá, a s okamžikem okamžik v dál ztrácí se – a žízeň zbývá. Ach, krásy žíznit budu, vím – kam obrátím se, všude, všude, i pak, až s křídlem bělostným mne anděl smrti líbat bude.

Patří do shluku

žíznit, vyznít, trýznit, odříkání, poznání, marný, maska, cítění, soucit, unikat

7. báseň z celkových 541

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. AŽ ZAVRU OČI... (Josef Svatopluk Machar)
  2. TA POSUD CHYBĚLA... (Jaroslav Vrchlický)
  3. DIALOG (Karel Dostál-Lutinov)
  4. ÚTĚCHA. (Karel Mašek)
  5. VŽDY TOUHU PO ŠTĚSTÍ... (Bohdan Kaminský)
  6. HOSANNAH. (Jaroslav Vrchlický)
  7. V PRVNÍCH DNECH PODZIMNÍCH. (Hugo Kepka)
  8. Ke dnu! (Josef Svatopluk Machar)
  9. Na nebi v lampách rozžetých (Jiřík Luděk Moravský)
  10. KDE MI PŘÍSAHALA VĚČNOU LÁSKU... (Jan Spáčil-Žeranovský)