Co zbude.

Adolf Heyduk

Co zbude.
Ne květy růže juž, jen máku kol hlavy ovíjí mi čas, zor, bystrý dřív jak kníže ptáků, mdlou svatojanskou muškou zhas’; vždy světla míň a více stínu, vždy vůle víc a méně sil, a není zdroje v země klínu, bych vláhu z něho pil. Já lekám se té smutné doby, v níž zvolna stydne bujná krev a vadnou ňader květné zdoby a v slzách zniká jarý zpěv; ach, nepřeje-li štěstí chudé juž pěvci ani písně lad, co potom ubohému zbudezbude, než klidně umírat! 56