Pták a píseň.

Adolf Heyduk

Pták a píseň.
Pták z keře vznesl se – bez vnad je les – a letí, letí, by na kmen staré lípy v šírém poli – už bez listí – mráz těkal po okolí – jak raněný s výkřikem žalu kles’. Aj, zda to asi ptáka volný let, zda křídel síla, jež vzdušné vlny v ústup přinutila? či co jej neslo, jenom bouře byla, s ním v širý letší svět? Tak s písní pěvcovou, když žití mrak mu stíní čelo, když v srdci zhasíná, co zářit chtělo, a všecko pláče v něm, co zpívat mělo, a mlha kryje zrak. – 83