Žal.

Adolf Heyduk

Žal.
Jen stesk to byl, jenž náhle na mne padl; já nedbal ho, ba ještě jsem mu zpíval, však on svá křídla na hlavu mi kladl a čelo v stíny skrýval. Čím dál, tím krutější je zlý ten host... Už dost, už dost! Žal tajemný mi v hloubku duše klesl, jak lvu, jenž broučka u své tlapy shledl a šetřil ho; leč nevděčník se vznesl a do týlu mu sedl a bodl ho a otrávil mu krev... A hyne lev! 90