Půjdem spat.

Adolf Heyduk

Půjdem spat.
Půjdem spat už, půjdem spat; divně se to v srdci honí, a ta hlava juž se kloní pod tajemné moci rukou; krev se pění, tepny tlukou – spili jsme se žitím snad? Půjdem spat. Půjdem spat už, půjdem spat, byli jsme tu chvíli dlouhou, žitím mřeli, vadli touhou, doufali a štěstí ždáli, nad snů zlatých rakví stáli, umírali na stokrát; půjdem spat. Půjdem spat už, půjdem spat; což tu ještě dělat máme? mladým místo uděláme, jimž snad víc než nám se zdaří; kéž dovedou jak my staří tu svou hroudu milovat... Půjdem spat! 93