Vlny.

Adolf Heyduk

Vlny.
Pod okny přívalem potok se zpil, vln po něm pluje směs, zřel jsem je stokrát, leč nemyslil na to, nač myslím dnes. Prchají, samý jsou hovor a zpěv, jásot a žert a smích – ó kéž bych jak vlny chladnou měl krev, kéž bych byl jednou z nich! 35