Nedůvěra.

Adolf Heyduk

Nedůvěra.
Mou mladost dávno objal času rov, mé oko nemá slz a srdce slov, by písně růžemi té doby přizdobilo, když ještě šťastno bylo a jak král čarodějný slunné říše z rozkoší žárných rozpěněné číše sny štěstí pilo! Zdroj blaha mého zkalen smrtí zlou, veň život zlostný vnořil ruku svou; lék z něho nešumí, to jedy z něho syčí, jež všecku radost ničí; ba nevím ani, duši-li to k štěstí, že na plamennou touhou zprahlé tresti mi píseň klíčí. 14