Nedůvěra.

Adolf Heyduk

Mou mladost dávno objal času rov, mé oko nemá slz a srdce slov, by písně růžemi té doby přizdobilo, když ještě šťastno bylo a jak král čarodějný slunné říše z rozkoší žárných rozpěněné číše sny štěstí pilo! Zdroj blaha mého zkalen smrtí zlou, veň život zlostný vnořil ruku svou; lék z něho nešumí, to jedy z něho syčí, jež všecku radost ničí; ba nevím ani, duši-li to k štěstí, že na plamennou touhou zprahlé tresti mi píseň klíčí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

594. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Unylá. (Adolf Heyduk)
  2. Co je žití, co je láska? (Adolf Heyduk)
  3. RANĚNÝ. (Adolf Heyduk)
  4. Slyš, pěnice šedoperá (Adolf Heyduk)
  5. Jako skřivánek jsi vzletla... (Adolf Heyduk)
  6. Stárnu! (Adolf Heyduk)
  7. Zbloudil jsem! (Adolf Heyduk)
  8. Přes noc. (Adolf Heyduk)
  9. Lék (Adolf Heyduk)
  10. Založený květ. (Adolf Heyduk)