Zbloudil jsem!

Adolf Heyduk

To bylo dávno – smutno je mi – já kvetl, bujel, byl jsem mlád a bělostnými perutěmi duch volněji než sokol vlád’, leč hleděl v oko rajské ženy: – snad královna to byla vil! – v krás prales slzou zamlžený a zabloudil a zabloudil... Žil chvíle nebes jsem i pekla a zjásal jsem i zaúpěl, mou krví žhavá láva tekla: hned radost divoká, hned žel; leč náhle sup vzlét’ z jejích zraků a z jejích vlasů hadů směs a zlaté hnízdo zpěvných ptáků z mé duše prchlo... Kde jsou dnes? Snů zlatých zbudované hrady v ráz rozpadly se v troud a prach, zlou bouří klamů, bouří zrady jak vichrem skály po horách; a jako ondy láskou plála, tak hněvem v ňadrech stydla krev, až sdílně léčit se mě jala vždy usmívavá kněžna rév. Já zasypal ji krve skvostem, já drahé perly z řas jí dal, já slavil každodenním hostem s ní hod a kvas a bakchanal; ať často měnila své líce; – hned jasná, hnědá, temná vsled – vždy polibek té krasavice mou kleslou duši u výš zved’. Té sluhou jsem, ta vždy mi věrna, ta konejší a tiší hruď, ať bílá dnes a zítra černá; – ó révo, révo, zdráva buď! Tvé slzy nejsladším jsou líkem, když v leb mně bije strastí sběř, tvým manem jsem, tvým bojovníkem a útulkem mým tvůj je keř. Tam hlava má si nejlíp hoví, tam mizí duše vzdor i hněv, tam každým rokem stále nový mé srdce těší ptačí zpěv; leč před sledem když z vášně slepé v skrýš lesa prchám jarních chvil, kdos tajemný mi na hruď klepe a šepce mi: Tys zabloudil! –

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

363. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)
  2. Nedůvěra. (Adolf Heyduk)
  3. Vzpomínky. (Adolf Heyduk)
  4. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)
  5. BĚLA (Adolf Heyduk)
  6. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)
  7. Rodný kraj. (Adolf Heyduk)
  8. MÁJ. (Bohdan Kaminský)
  9. DĚDŮV ODKAZ (Adolf Heyduk)
  10. LETNÍ DEN POTULNÉHO PĚVCE. (Karel Dostál-Lutinov)