Hynutí.

Adolf Heyduk

Hynutí.
Vše – my také – bez ustání hyne, mizí, klesá, jak když kámen vrhneš maní do kotliny plesa. Náhlý příval bublin z dola z důli v povrch víří, a vzrušená vody kola níží se a šíří. Bubliny, jež vůkol stály, hynou očividno, a zas všecko v šíř i v dáli mrtvo je a klidno. 59