Hrdě!

Adolf Heyduk

Hrdě!
Shoř, shasni, stiš se, srdce, smíru dbej, nech vzletu, odpočiň si, umírej! Což nezraněno’s šípem jedovým? Chceš ještě vzplanout? šlehat? Marno, vím! Snad zřelo’s blesk, jenž žhavě s nebe kles’, a jelena, jenž po ráně se vznes’... To ty’s, mé srdce, nechvěj se již dál, zhyň jak ten blesk, jak jelen, lesů král! 69