V podzimní den.

Adolf Heyduk

V podzimní den.
Jak chorý poutník s poraněnou nohou v houšť lesa podzimní se vkrádal den, kde jarem líbán ondy chvíli mnohou jsem s ptáky v píseň tkal své duše sen; tak smutný byl, tak tichý byl, vzdech z hloubky ňader jeho zazněl jen, když skráň mi pohladil. V tvář hleděl jsem mu plachým okem spáče a v duši chvěl jsem se a též jsem vzdech’, vždyť zřel jsem houštěmi, jak listím pláče a rudě třísní chvějící se mech, list každý, vzkaz: Je čas, je čas, být hotov na poslední cestu všech... A mně slz pramen vytryskl zpod řas. 68