Života štěstí.

Adolf Heyduk

Života štěstí.
Co to jest, co živobytím zovem? Nic než odříkání, pláč a strach, aby různých strastí pod okovem v nic se nerozprchl ten náš prach; tužba jen, by v času nízké vlně plout jsme mohli pěkně, pohodlně. Naše štěstí – květ jahody v mechu; sotva jara dechem hlavu zved’, již déšť slzný ulévá ho v spěchu a dech mrazu mění slzy v led; ne-li tak, pak vedrem lístky svine, nebo pod nohama bouře zhyne. 16