Života štěstí.

Adolf Heyduk

Co to jest, co živobytím zovem? Nic než odříkání, pláč a strach, aby různých strastí pod okovem v nic se nerozprchl ten náš prach; tužba jen, by v času nízké vlně plout jsme mohli pěkně, pohodlně. Naše štěstí – květ jahody v mechu; sotva jara dechem hlavu zved’, již déšť slzný ulévá ho v spěchu a dech mrazu mění slzy v led; ne-li tak, pak vedrem lístky svine, nebo pod nohama bouře zhyne.

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vypučet, vonný, zkvést, kytka, perla, fialka

479. báseň z celkových 486

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Těch květů bude málo... (Adolf Brabec)
  2. None (Alois Vojtěch Šmilovský)
  3. V. O jak líbám rád a hladím (Josef Kalus)
  4. PŘEMÍTÁM... (Jaroslav Vrchlický)
  5. Bláhová láska. (Josef František Karas)
  6. Stará píseň. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Srdci. (Jan Ježek)
  8. Poslední květy. (Augustin Eugen Mužík)
  9. PÍSEŇ. (Jaroslav Vrchlický)
  10. POLIBEK. (Adolf Bogner)