Jelen.

Adolf Heyduk

Jelen.
Již zoře nadějí jsem všech se vzdal, již vše jsem složil do rakve svých přání, v půl cestě s veselím se potkal žal a s polibkem druh k druhovi se sklání. Proč, že mu v cestě jsem, dí ten i ten, když klidně bloudím bolestí svých pouští? Nač štvete jelena, jenž postřelen mře při červáncích noci v lesa houští? 36