Usouzeno.

Adolf Heyduk

Usouzeno.
Žluté listí z ňader stromů padá, z ňader lidských jara snové zlatí... Kamo nesla jste se, přání mladá, k slávě, k lásce? To se krví platí! Po špičkách se kradou, netušeny, vichor odříkání, sever trudu. Sláva, láska? Obě dvě jsou ženy, utíkají s nimi beze studu. Listí, snové – všecko rozneseno! noc se dlouží, den se rychle krátí, brzo strom – jak všemu usouzeno – brzo srdce bude umírati! – 75