Resignace.

Adolf Heyduk

Resignace.
Zvony mého nadšení, přání mladé lvice, zazníváte stále míň, slábnete vždy více; co vzlet ondy v duši psal, jeseň žití stírá; divný v srdce stesk a žal stále víc se vtírá. Radost zastřel blud a klam – mnohé chvíle klaté – šílená jak oblaka úsměv hvězdy zlaté; dozpíval jsem, dotoužil, nelze více míti, hrstku trávy na hrob jen, v trávu hrstku kvítí! 37