Družky duše.

Adolf Heyduk

Družky duše.
Na mém žití trnitém růže nevykvetly, ale ptáci v jaru svém hojně naň se slétli. Zpívali, a co jsem slech’, jiní sotva tuší; moře písní, zkazek těch utkvělo mi v duši. Ať jdu sem anebo tam, za noci i za dne, stále v hloubi duše mám ty své družky ladné. Každá jako zlatý šíp plaší žal a zlobu. Sem, mé písně! S vámi líp kráčí se to k hrobu. 42