Smutný čas.

Adolf Heyduk

Smutný čas.
Smutný čas; mlh strašidla jsou v polích, bílé smrti roušky na vrcholích; žluté listí rudne v slunce střetu; konec zpěvu je a konec vzletu! Smutný čas; co všecko pochováno, co vše sežato, co rozmetáno křídly větrů, bouře ostrým dechem, žití vzduchem, smrti tajným spěchem! Smutný čas; zlé hody život slaví! Stromům rudnou, nám se bělí hlavy a z třesoucích vine se nám retů: Vše to tam! Co zbylo z duše květů? Smutný čas! Ach nic nezbylo žití jenom slza, jež se v oku svítí, když stesk tajemný nám po bok sedne... Prchlých jar zrak žádný nedohlédne! – 71