Vězeň osudu.

Adolf Heyduk

Vězeň osudu.
Snad, bych mu zpíval drobné zvěsti, lap’ osud zbojnickou mě pěstí a tiskne mě, až zrak se stmívá, a duch můj tesknou píseň zpívá. Kéž brzo Bůh mou zmírní muku a zbojníkovi schromí ruku, bych nevlídnému ulít’ hosti jak bílý skřivan do věčnosti. 48