Popelec.

Adolf Heyduk

Také pro mne kvetly růže – kam se doba poděla! – není, není jedné ani, zárodek by umírání v poupěti už neměla. Také mně kdys štěstí mladé popělo – a dopělo, není blaha, vše-li shrnu, popelu by černou skvrnu na svém čele nemělo.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vypučet, vonný, zkvést, kytka, perla, fialka

243. báseň z celkových 486

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Duma o nejskvostnější růži. (Adolf Heyduk)
  2. Ó, KDE JEN VIDÍM RŮŽI – (Josef Václav Sládek)
  3. Růže. (Anna Simerská)
  4. BEZ PÍSNÍ. (Adolf Brabec)
  5. RŮŽE. (Josef Václav Sládek)
  6. XX. Jak bych si as umřít přál? – (Adolf Heyduk)
  7. Lesu. (Adolf Heyduk)
  8. Ó neberte mi ideály moje. (Jaroslav Tichý)
  9. Jaro. (Karel Leger)
  10. Ach, vstoupit do hrobu... (Růžena Jesenská)