Ó neberte mi ideály moje.

Jaroslav Tichý

Ó neberte mi ideály moje a nechte mi těch mladých tužeb svět – sic duše má by zvadla bez úkoje jak na pustině vedrem zpráhlý květ! Vždyť jsem tu sám jak ptáče na mohyle, a jemu jestřáb krouží nad hlavou; mně žádné srdce nejde ku posile, by zkonejšilo duši bolavou... Mé ideály, prvosenky mladé, mé zlaté růže, snů mých poupata, jak ráda duše v kalich jim se klade a v klíně jejich jak jest bohata! Já nemám nic, a přec mám zase všecko, jen kdy své zlaté ideály mám, má duše, jimi kolébané děcko, se nese k vyšším, světlým krajinám! Vlasť volnou v nich a národ s heslem jedním, myšlénkám velkým lidstvo plane vstříc, kde pravda, právo heslem neposledním, svět láskou jest, a není bědy víc! Tvář milenčinu, vroucí políbení, i ruky stisk i oko plamenné já v snech svých vidím, cítím v rozproudění... ó drahá sotva na mne vzpomene!... Mé ideály, blaha mého zdroje, ó neprchejte v pustý, prázdný svět – sic duše moje zvadne bez úkoje jak na pustině vedrem zpráhlý květ!

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vypučet, vonný, zkvést, kytka, perla, fialka

131. báseň z celkových 486

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ať jakákoli pouta dal mi svět. (Adolf Heyduk)
  2. VI. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Z perlové šňůrky. (Václav Šolc)
  4. POSELSTVÍ. (Alois Škampa)
  5. BLÍN. (Adolf Bohuslav Dostal)
  6. Lesu. (Adolf Heyduk)
  7. Maryšce. (Emanuel Züngel)
  8. 14. Sotva že vkročím v lesa stinné loubí (Vojtěch Pakosta)
  9. Slunce mi zhaslo... (Adolf Heyduk)
  10. PÍSEŇ. (Jaroslav Vrchlický)