Zderazské skály duty jak pec,
v Zderazských skalách skryt Toulovec,
jej rázně za zbojnou práci
hněviví honí Hanáci.
V Zderazských skalách těžká je seč,
Hanáci jdou raděj na Proseč:
„Prosečtí, dnes vám běda všem,
mořili jste nás s Toulovcem!
Nepovíte-li, kde je váš pán,
Proseč vám sžehnem se čtyř stran,
zajde vám loupež, zajde už,
zkrotnete, lotři, s mužem muž!
Neřeknete-li, škůdce kde ten,
kohout vám přilítne na hřeben,
červený kohout, větší všech,
zkoupá se Proseč v plamenech!
Veselý bude to hodokvas;
více nás třikráte nežli vás,
máme sto cepů, tři sta pik,
by z ohně nikdo neunik’!“ –
„Neví z nás nikdo, kde Toulovec,
a kdyby věděl, nepoví přec,
v Zderazských lesích snad loví,
nebo si při víně hoví!
Nedbáme, nemáme strachu moc,
hlídáme po městě celou noc!“ –
„Hlídáte pozdě; v domech svých
máte už podpálený vích.
Slyšíte s věže smutný zvuk hran,
Proseč už plápolá se čtyř stran,
na poplach zvon váš burácí,
pomstili se vám Hanáci!“ –
Ze skal zřel na požár Toulovec:
„Palte, já vám však unikl přec,
Hanáci, chámi, s lidem svým
za týden vám to oplatím!“ –
„Nepřijdeš víckrát, budem’ mít klid,
v plamenech shořel všechen tvůj lid,
pobit je zbytek všech tvých rot,
lotrovstvím rost’ jsi, ohněm zkrot’!
Rozluč se s mečem, pokání hleď,
v kutně a škorních u bible seď,
modli se svící při šeře
v Litomyšlském klášteře!“