TOULOVEC.

TOULOVEC. 1400.
Zderazské skály duty jak pec, v Zderazských skalách skryt Toulovec, jej rázně za zbojnou práci hněviví honí Hanáci. V Zderazských skalách těžká je seč, Hanáci jdou raděj na Proseč: „Prosečtí, dnes vám běda všem, mořili jste nás s Toulovcem! Nepovíte-li, kde je váš pán, Proseč vám sžehnem se čtyř stran, zajde vám loupež, zajde už, zkrotnete, lotři, s mužem muž! 12 Neřeknete-li, škůdce kde ten, kohout vám přilítne na hřeben, červený kohout, větší všech, zkoupá se Proseč v plamenech! Veselý bude to hodokvas; více nás třikráte nežli vás, máme sto cepů, tři sta pik, by z ohně nikdo neunik’!“ – „Neví z nás nikdo, kde Toulovec, a kdyby věděl, nepoví přec, v Zderazských lesích snad loví, nebo si při víně hoví! Nedbáme, nemáme strachu moc, hlídáme po městě celou noc!“ – „Hlídáte pozdě; v domech svých máte už podpálený vích. Slyšíte s věže smutný zvuk hran, Proseč už plápolá se čtyř stran, na poplach zvon váš burácí, pomstili se vám Hanáci!“ – Ze skal zřel na požár Toulovec: „Palte, já vám však unikl přec, 13 Hanáci, chámi, s lidem svým za týden vám to oplatím!“ – „Nepřijdeš víckrát, budem’ mít klid, v plamenech shořel všechen tvůj lid, pobit je zbytek všech tvých rot, lotrovstvím rost’ jsi, ohněm zkrot’! Rozluč se s mečem, pokání hleď, v kutně a škorních u bible seď, modli se svící při šeře v Litomyšlském klášteře!“ 14