JAN MĚSTECKÝ.

JAN MĚSTECKÝ. 143 .
Městecký Jene běsný, ký srdce tvé žral hnis, že nad pomysl děsný pych konával jsi kdys. V zlob rozkaceném roji vyl’s jako vzteklý pes, hned byl jsi pod obojí, hned Římu v klín jsi kles. Hned v záští pálil’s mnichy, svou milou černou zvěř, hned přes Táborův líchy táh’s pálit Sudoměř. 43 Jak prázdný klas ses klátil, byl’s Táboritů vrah, až cepy v prach tě zmlátil Jan, k Skalici když táh. Hned krále zbýt chtěl’s zradou, hned Žižky úkladem a činem svým i radou byl protiven jsi všem. Sem tam ses viklal stále, hned husitských střeh’s chat, hned dávals Římu k chvále Tábory spalovat. A mrskal’s, kdo jen v tichu pěl Bohu Husův zpěv, ač sám za spousty hříchů měl’s mrskat se až v krev. A v chrámě svém, pse pustá, jsi kališníky pral a pro hostii ústa jim roubem otvíral. Dal’s z kalicha pít herce, když v jejich chrám jsi vjel, 44 a s kalem do vědérce jim hlavy potápěl. To drábi pít jim dali a plesnivý jíst chléb, ač sám měl’s pít ty kaly, by netřeštila leb. Měl’s utrýzněných k chvále sám v chřtán si tisknout roub, než s kletbou nenadále čert vzal tě v pekla hloub. Cos nečinil sám prve, teď ďábli činí snad – lid pravé české krve ti klne posavad. Jak ondy na Opočně, dí pověst tak i dnes, v tvém zámku každoročně tři noci straší pes. Pes příšerného líce, jenž kňučí ďábly štván, jak ty, když u Skalice byl’s Žižkou vymrskán. 45 Pes žhavě poulí oči a vyje jako běs, až půlnoc v den se stočí, – kdo asi jest ten pes? 46