PAVEL MICHNA.

PAVEL MICHNA. 1620
Z Budyně byl Pavel Michna, řeznický jen kluk, po loupežích duší vodil Jezuitův shluk, od táty jim nosil maso do odlehlých míst, za to hocha toulavého naučili číst! Vděčně se k nim Michna plazil, jako slizký had, až honáka na studie vzali v Ingolstadt; 181 zdařil se jim podle chutí, do Čech přišel zpět, pak o vlasti zahynutí přičinil se hned. Pavel v Němcích vyškolený, dnem i nocí čil, za peníze jezuitské mečem řezničil; chytal české uprchlíky, jezuitův zvěd, hvizdli jen a hned jim Pavel na vějičku sed’. Pacholků si najal záhy a honáků sbor, chodil chytat rebelanty do moravských hor; dostalť dukát za prostého, za šlechtice pět, do Prahy je na provaze k jisté smrti ved’. Bratrského chyt-li kněze, dostal zlata hrst, kudy vedl ubožáky, krví sákla prsť; 182 vraždil otce, vraždil matky, děti bral a v spěch v jezuitských odchovávat dal je klášterech! Pilně Pavel reformoval po vsech, po městech, pálil chyše, trýznil matky, až se tají dech, tak lid týrat nedovedl ani mistr kat; učil děti rodiče své děsně proklínat! Starý Michna z Vacinova ženě pro radost, z volů, telat porážení na šlechtice vzrost’, Pavlovi však, jeho synu, více padlo v plen, z jezuitské vůle pánem včas byl uroben. Pavel Michna z Vacinova říšské hrabství lap’, avšak v podlé duši, v srdci vždy byl stejný chlap; 183 půl zajíce v erb mu dali, hrdě hlavu nes’, ale Češi, již ho znali, říkali mu pes. Psal se hrabě z Weizenhofu, Němcem být jen chtěl, by se snad zaň český člověk někdy nestyděl; ale Čech se stydí přece, třebas dávno shnil; i tu hlínu svého hrobu lotřík zohyzdil! Tak se ondy honák Michna darebáctvím vznes’, až konečně podlou duší ďáblům v náruč kles’; klet byl lidem vším, zlá pověst po něm zbyla jen, div, že nebyl Jezuity svatým prohlášen! To byla ta šlechta nová, jež plnila zem’, heslem měla: „Nemáme-li, tož si nakradem’!“ 184 To byla ta nová šlechta, to byl vlasti pel; a ten posud v rodných polích bují nad plevel! Kandidáti nové šlechty, pohlédněte sem, kterak člověk psem se stává a pes hrabětem; honákujte, padělejte, byť byl táta švec, snad do erbu jakous botu dostanete přec! A vy černí zakuklenci tyčte hlavy zas, však on na vás jistě vzroste nový Klement v čas; za útrapy naše hrozné, za vír běsných zlob zaplatí vám po zásluze lidstvo nových dob! 185