PRKENNÝ KRÁL.
1469.
Vyjechal si Matěj
k Olomouci z rána,
chtěl si zahrát Matěj
na krále a pána,
cikány vzal, Plavce
k větší cti a slávě;
chtěl být českým králem
Matěj na Moravě.
Vzal si Matěj čižmy,
byly z brusu novy,
pozval hodnostáře
k panu biskupovi,
102
pozval klášterníky
i Krebsovu tetu,
i tři píšťaláře
zrovna z Kečkemetu.
Ubrousky dal dělat
z obnošené řízy,
talíře a mísy;
cín byl čistě ryzí,
poháříky byly
z broušeného tisu,
a kdo neměl nože,
rukou sáhal v mísu.
Starý Ujlak pyšně
srazil vyschlé paty,
na krk pověsil si
řetěz skoro zlatý,
těžký tak, že Ujlak
sotva řetěz smýká,
však by na něm masař
udržel i býka.
Zvěři na tabuli
hojnost bylo věru:
z Tater jezevčina,
žáby Nezideru.Nezideru,
103
komu nelze rukou,
ostruhami bodá,
z vinných sudů tekla
pravá z Tisy voda.
Pestré korouhvice
vlály z každé věže
ku potěše četných
padouchův a spřeže;
zvony vyzváněly
Matějovi k štěstí –
a kat kališníky
stínal na náměstí.
Vřeštěl cikán z píšťal,
až byl rudý v líci,
jako vlci vyli
zpití Sikulíci;
kati připíjeli
na pánovo zdraví,
metajíce z praků
urubané hlavy.
Což tu bylo smíchu –
kdož by také plakal –
vždyť Kiniszi s trupy
v krvi čárdaš skákal;
104
ulapené Čechy
k ohni kázal vléci,
aby měli Uhři
na rožních co péci.
Vždyť přiběhli k hodům
jezdcové i pěší
cigáni, jež pestrá
veteš nejvíc těší;
nesliť Matějovi
dar vypraný znovu:
v slávě prosedělou
sukni Arpádovu.
Líbal lživý Matěj
sukně v místa skvoucí,
vystavěl ji rychle
v zbožné Olomouci;
beťarové pusty
líbali ji s vděkem,
vždyť posvátná sukně
potila se špekem.
Nejvíc pospíchaly
k panu Matějovi
ze všech končin světa
nevěstky i vdovy;
105
vždyť prý bude čista
každá z vůle boží,
kdyby týden spala
v Matějově loži.
Třeba prý si jenom
zvlažit v době ranní
posvěcenou vodou
ňadra při kázání
a pak aspoň halíř
v zbožné dáti víře
ku křižácké válce
do Čech na kacíře.
Což se Maďaříci
umývali v řece,
aby ku slavnosti
přišli čisti přece;
umyli si ruce,
umyli si líce,
zobraceli na rub
húň i nohavice.
Do chrámu král Matěj
v průvodu se béře,
nevěstky a baby
obstoupily dvéře;
106
hle, již Matěj sedí
v kadidle a záři,
v křesle biskupově
zrovna při oltáři.
Však kde vzíti purpur?
Matěj plný strachu
rychle zbarvil čechel
v kališnickém nachu;
koruna však v Čechách,
kdo že půjde pro ni,
vždyť husarům nelze
sedět na komoni.
Nelze, posud nelze,
zavazují hlavy;
veliký byl první
pardus u Čáslavi,
a již zase Jiří
švižné metly hledá,
aby jim vyprášil
čím se na kůň sedá.
Nech si zajít žáhu,
Matějíčku, hýři!
Na Orlíku skrývá
korunu král Jiří;
107
pomohou-liž tobě
bez koruny asi
pomazané ruce,
namaštěné vlasy.
Slyš, nemáš-li skvostu:
pláště, žezla, meče,
vezmi v ruce pípu,
na hlavu dej beče;
na krk provaz třeba
a křivému pleci
zástěru dej pestrou,
dosti jich máš přeci!
Už, Matěji zlatý,
nic ti nezpomůže,
ani „Tučná Hvězda“
ani ta „Psí Růže“
ani Rudolfové
ani lživí Tasi. –
Taká bludná světla
Jiřík mžikem hasí.
Už ti nezpomohou
různé říše stvůry;
sotva lékem koupí,
kdo nedostal s hůry;
108
nepomohou šavle
ani dřevce hrotné,
již ti hřeben bledne,
již ti pazour krotne.
Už ti nepomohou,
věrolomný lháři,
rudě ošňůření,
černí atiláři,
ni kumánské čapky,
kalpaky a húně, –
svědomí i jazyk
úplavkou ti stůně!
Však Matějův rozum
není žádná pleva,
vzal korunu světci
z lipového dřeva;
z osiky vzal žezlo,
meč z borové louče...
je-li pak to Matěj,
či Honza z Přelouče?
Matěj je to, Matěj,
jaká slavnost skvoucí
ku potěše babic
v staré Olomouci;
109
troubili mu k poctě,
troubili a hráli,
s osikovým žezlem
dubovému králi.
Kolem Havrančíka
Maďaříci stáli,
ženy jich i panny
z oken pozíraly;
ženy jich i panny
ukláněly hlavy,
aby jejich děti
zhlédly vrchol slávy.
Hrej, Matěji, hrej si,
Čech je bedliv sečí;
ženy pletou metly,
muži sáhli k meči;
nechať v boji padne
Jiříkova hlava,
nechce tebe národ.národ,
ale Vladislava!
110