SIGMUND KAUFUNK.

SIGMUND KAUFUNK. 1533.
Sigmund Kaufunk, pražských Němců vůdce obce metla byl a země škůdce, loupil po všem kraji, kde co shlédl, pyšně v městě nad jiné si vedl. Měl též druhy; rostla lotrů banda, za Prvního ondy Ferdinanda; nebyloť s ním po dobrotě řečí; hovělť kancléř svému donášeči. Smál se loupežník, žen upír dravý, nechť se chystaly naň lidu davy, nedbal jich a žádné v zemi strany, na sedláky šel i na zemany. Bral a kradl, co mu v ruce padlo, na sta dívek v náručí mu zvadlo; 123 až za noci Pražané ho jali, soudili a z Čech ven vymrskali. Lál a spílal po německém zvyku Čechům kacířů a nevděčníků. „Národ blbců to,“ děl, „váhá, čumí, chci-li zlato, žádný nerozumí. Lid to zabedněný, bohem kletý, biji-li ho, nastavuje hřbety, nechce rozuměti naší řeči; nejlepší lék na chámy je v meči! Ve dne spí a na stráži je v noci, staví se mi na odpor vší mocí, brání se a zabíti, jak zvíře, nechce se dát ani od rytíře. Bahno Čechy jsou, my vody říčnéříčné, čistoty v nich dbáme ustavičné,“ křičel chlap a kal své duše svodil na zem, v níž se z poběhlíka zrodil. Posud neměl výprasku as dosti. „Počkejte jen,“ hrozil v divé zlosti, „do Němec se vrátím, v zem svých dědů, se psy beztoho žít nedovedu! 124 Tam mám bratry, ti se se mnou spojí, přiletíme jako vosy v roji, se čtyř stran se vetřem v města brány, pak budeme my zas v Čechách pány! V mělnickém se vykoupáme víně, vyčistíme měšce vám i skříně, za děvky si vezmem’ vaše ženy; u svých nohou zřím vás nataženy! Až se jenom vrátím, čert vás zmámí, zapálím vám Prahu nad hlavami; nastavím vám při útěku nohu, brzy k oplátce si dopomohu!“ – Prchal přes Vídeň; tam lotra jali; znaliť jej. Hned první den ho spiali, druhý na to pevný provaz svili a sťatého za bok pověsili. – Škoda, všem že nestalo se škůdcům: cizím rádcům, cizím vojska vůdcům, cizím všem a mnohému z nich králi, věru lépe bychom dneska stáli! 125