BEDŘICH Z FALCE.

BEDŘICH Z FALCE. Honni soit qui mal y pense! 1620
Král Bedřich, Falcký dobrodruh, na podzim do Čech vjel, leč samým strachem v rampouch tuh’ a pitím koprněl; své cti, své víře, lidem všem byl pouze za popanc a křičel, když nám zhubil zem: „Honni soit qui mal y pense!“ Král Bedřich Falcký, to byl lev a hrozně statný pán, když Češi prolévali krev, on proléval svůj chřtán; 148 na místě mečem – nožem vlád’, nač život dáti v šanc? Vždyť nosil podvazkový řád: Honni soit qui mal y pense! Král Bedřich pyšně tyčil skráň, leč jako stěna zbled’, když vzala žena metlu naň, a konal všecko hned; jak zašla však, v ráz kordík chyt’ a bod’ ji na distanc, pak utřel hrot a děl: „Jsme kvit; honni soit qui mal y pense!“ Když Bedřich v Čechách kraloval, to bylo práce kus – on v Pražském hradě zlato bral a v chrámech Skultetus; leč zpět když z Prahy utíkal, děl hrdě: „C’est bon sens,sens,“ a došed smíchu děl: „Jen dál; honni soit qui mal y pense!“ Král Bedřich vrozenáť byl ctnost a velikánský rek, když Čech v hruď sekal dravou zlost, on v bílou buchtu sek’; 149 leč nesněd’! Do zaječích vzal, až podešvy dal v šanc a poctivice zaflákal... Honni soit qui mal y pense! Král Bedřich Falcký, říše syn, zlou vlastem nechal věc a zděšen skryl se do peřin, když pádil do Němec; tam ztratil vše, oč v Čechách ztyl, jen ne svou contenance, až v posled řád svůj zastavil: Honni soit qui mal y pense! Král Bedřich věru prchat znal, když Buquoyem byl hnán, zpět do Falce svou hanbu vzal i ženu z Angličan. „Jen hodně brát, jen tučný plen!“ dal vojsku ordonnance... Ven, ven s cizáky, ven, jen ven! Honni soit qui mal y pense! 150