BRANDA.
1421.
S lotří luzou na kacíře
do Čech Branda letí,
k Chebu táhne s žháři, s vrahy
i s kurfirsty pěti;
kde se staví, plení, vraždí,
jako tygr dravý,
dáví ženy, panny, děti,
jak chtí luzy mravy.
Táhnou Němci od západu,
jako vlci táhnou,
po setkání s kališníky
v chvástání svém prahnou:
20
„Ej, ty duše kališnické,
plné pekla dýmu,
v krátkém čase naučíme
pokořit se Římu!“
Pět kurfirstů s kardinálem,
samá lotří banda;
k boji, k vraždám žehná lotry
zlopověstný Branda.
No, no, rudý římský páve
v purpuru a zlatě,
dřív než Češi biti budou,
obrátí se na tě!
Ty, kurfirste od Mohuče,
a ty od Trevíru,
tuze velkou na pluviál
vzal vám krejčí míru;
budete jej trochu plouhat,
na paty vám splývá,
k přistřižení takých rousů
Čech vždy volný bývá!
Za kolínským chlapi rýnští
na loupež se ženou,
21
pyšně jdou, leč nazpět lézti
budou po kolenou;
i sto knížat roztroušených
po německé říši
táhne do Čech jak z kanálu
na špek hladné myši.
S nimi Sigmund z Vartenberka,
Kalich hrad chce míti,
spěchá, aby utarasil
české vlnobití;
mají Němci hojnost lidí,
hojnost mas a chlebů,
k Slanému se hrdě táhnou
z věrného jim Chebu.
Branda čeká na Sigmunda,
že se s luzou spojí?
Leč ten v Turcích obdržené
rány v Uhrách hojí;
s Albrechtem se hrdlí, smlouvá –
dva to vlci šeří –
o pět měst, jež věnem vybral
Alžbětě, své dceři.
„Co pak tomu říkáš, Brando?“
„„Hm, nač krále čekat?
22
Dřív kacíře přiučíme
před papežem klekat;
až přijde král otálivý,
bylo by už pozdě,
učme se dřív kmeny kácet
v bouřném Čechů hvozdě!
Ať se hojí Sigmund líný
z ran od Kutné Hory,
kde mu v sněmu vypráskali,
že je z toho chorý,
ať se hojí z neúspěchu
lží svých v Českém Brodu;
zatím konec učiníme
kacířskému rodu!
Žižka stojí u Slaného,
chví se tam jak chlapec;
tož dřív Mašťov vypálíme
a pak ztečem Žatec;
Albrecht jde k nám od Broumova,
lidu jest vždy více;
vzhůru! vtrhnem’ do Kadaně
hněvem vzteklé lvice!““
Ej, však Ojíř z Očebilic
není vůdce hloupý,
23
z Kadaně vám diví Němci
věru neustoupí!
„Ne-li, tož jej upálíme
na hradbách v té věži...“
„Jen na něho,“ volá Branda,
„odhodlanou řeží!“
Marně, Brando, od Slaného
táhne Žižka. Běda!
Křižák křičí, kdo má nohy,
skokem spásu hledá;
na třikrát sto tisíc Němců
prchá s české půdy,
půlka rozbité má hlavy,
půlka nemá údy.
Na Němce se vyrojili
zhurta Češi z Žatce,
přišli Němci se svým křížem
zrovna mezi mlatce;
dva tisíce Němců zbito,
dva tisíce jato,
prchají, co domů nesou,
není právě zlato!
Křičí Němci: „Jesus Maria!
wehe, wehe, wehe!“
24
V říši se jim ženy smějí:
„Hehe, hehe, hehe!“
Smějí se jim země vůkol:
„Vidíte, vy sloty,
za lupičství přistřihli vám
Češi na kalhoty!
Solili vám švarně, pěkně,
měli z toho švandu,
namazali jak se sluší
dokonale Brandu,
bude římský Martin zlostně
na své sídlo hledět;
nebude čas dlouhý Branda
v kollegiu sedět!
Vyšli jste si na kacíře
s Poláky, psí duše;
máte díry do kamizol,
Polák do kontuše;
každý máte plnou měrou,
jak se právem patří,
Branda za sto tisíc lotrů,
každý lotr za tři.
Za všecky král Sigmund drzýdrzý,
to mu tuze svědčí,
25
jen ty, rány na zrzouna
měly býti větší;
jen ty cepy měly více
k zádům přiléhati,
by ni Pánbůh nepomohl
ani všickni svatí!“ –
Brandu v bitvě neviděli,
chytli ho až v poli,
proto mečem nesekali,
mazali jen holí;
svíjel se a přešlapoval,
fňukal, pištěl, křičel,
hned jak býk řval rozzuřený,
hned jak zmije syčel.
Křičel, volal: „Pomoz, Jene,
zpovědníku boží,
gatě mé jen z tuze slabých
kozelčích jsou koží
a pod nimi moje spodky
jako z pavučiny,
běda, běda! Jesu Kriste,
odpusť naše viny!“
Nekřič, Brando, vše se spraví,
nebreč, starý kmochu,
26
až tě pro Řím nasolíme,
namastíme trochu;
pochlub se pak okázale,
divý sluho páně,
věru, stále ohebnější
po každé jsi ráně.
Teď jen drž, pak posteskni si
Sigmundovi lháři,
jenž kam přijde, křivdy páše,
lítí se a sváří,
posteskni si Albrechtovi,
tomu jeho zeti,
že vám Češi posekali
římské ďáblí setí.
Posteskni si Martinovi,
jak to v Čechách chodí,
když se druží papež s králem,
po pás v krvi brodí;
když se druží papež s králem
v nějž svou spásu klade...
Jdi, pro břicho nelze běžet,
snad budeš mít mladé!
Mladé! Satan bude asi,
antikrist neb fena,
27
Sigmund dá mu do kolébky
částku svého věna,
půlku Uher velké říše
nebo vína bečku,
nebo císařského pláště
ucouranou vlečku!
Běží Branda s pluviálem,
ale běží zdlouha,
těžce velký břich se třese,
pluviál se plouhá;
pluviál se plouhá, vleče,
klobouk se mu vikle,
na Husity nepostačí,
troubo, římské pikle!
Na Husity nepostačí
mraky lstí a klamů,
ani mraky říšských knížat,
ani Němců, chámů,
na Husity nepostačí
celá církev ani,
ani meče, ani hrůzy,
ani proklínání!
Co to zvoní s věží v Chebu?
Nejspíš asi hrany
28
pobitému Sigmundovi
na vše světa strany,
zlosynovi Sigmundovi
a Brandovi taky,
jejich hlasy honí, straší,
říšské darebáky!
Darebáky, pány, dráby,
biskupy i mnichy,
sotva se ty zvony drží,
by nepukly smíchy,
spíše ještě puknou páni
rozkaceni zlostí,
že si Češi nevážili
těch křižáckých ctností.
29