V DÍLNĚ.
I.
Dílna. Stroje syčí jako hadi v lese,
dělník chuďas při práci se třese,
aby řemen nohu, aneb ruku
nevyrval mu. NedejNedej, BožeBože, muku!
Dělník vzdychne, oko jeho zírá
v konec dílny. Kolem tma je čírá,
jen na konci lampička plá čistá,
ozařujíc kříž a tělo Krista.
„Pomoz, pomoz, přej mi, Pane, síly,
posil, posil,posil zmožené mé žíly,
požehnej mi na můj život celý.
Bože milý, drahý Spasiteli!“
Povzdechl si, znova k práci sahá,
snad mu v ruku vjela nová vláha.
II.
„Dej práci naší zdar!“ tak rety pějí,pějí
tam v dálnou, modrou končinu,
s všech retů slova ta se lejí
a letí v slastí otčinu.
„Ó Bože, přej zdar práci naší,
tak mile s kříže na nás zříš,
42
ač mnohdy řev náš Tebe plaší,
přece doufám, že nás vyslyšíš.
Ty zíráš na nás s dřeva kříže,
zříš na náš pot, na těla zmar,
ó ubeř nám té drobet tíže
a uděl práci naší zdar.
Ač v divokosti často díme,
že všechno šalba jest a klam,
přec v mysli zcela jinak sníme:
„OO Bóže, Bóže, odpusť nám!“
43