Na Umku básnictví.
Často v tomto světě hmotném
Hnětou látky hrubosti,
Často s námi v jeku hřmotném
Válčí živlů mocnosti:
Hynou v rukou zpytatele
Všecky světa sličnosti;
Leckdys přirození celé
Působí nám tesknosti.
Duchy pouhými být mníme,
K nebi pádí zrovna let:
Tu se s hmotem hašteříme,
Když nás stáhne dolů zpět.
[3]
Umko! vedeš vyměřenou
Cestou milé bytnosti;
Pod rouškou jen okouzlenou
Jevíš pravdy sličnosti.
V barvách libých, v světle milém
Obrazuješ hmotný svět:
Mudrák v zdání pošetilém
Trudně vidí krásný květ;
Neplynou mu blahé doby,
Nezní libě ptactva zpěv,
Vidí v světě smrt a hroby,
Černá děsý srdce krev.
Ten vzhled bolný není pravý,
Vede přímo k soužení;
Spokojnosti zlaté zbaví,
Lidstvo jest zde k blažení.
Kladeš v zvědu, v vzhledu meze;
Kdo chce vidět končiny,
Přestoupiv mez, přímo leze
V propast, uzří hlubiny!
4
Tvá moc lidstvo naplňuje
Obrazlivou vřelostí,
Ta y skálu obživuje,
Vnadí všecko živostí:
Slaví mužné ctnostné činy,
K nim zve živou vroucností;
Haní přísně zhoubné viny,
Káže předčit statností.
Třebas fičel vicher krutý,
Třebas válčil hrubý hmot,
Třebas osud rozhodnutý
Seslal na lid na sta slot:
Udělíš y v vlnobití
Nadchnutému utěchu;
Ztratí pro vlast živobytí
K slávě své, jí k prospěchu!
Letopisy také budí
K činům ušlechtilým svět:
Chvála tvá je víc k nim pudí,
Nežli rozšafnosti led!
5
Rozum pouhý,pouhý vášně mrazý,
Tropí bázeň, mdlobu, strach;
Zbudíš vášně, přímo vrazý
K cýli: slepě jde jich tah.
Ty jsy šťastná předchůdkyně
Bohyň, vážných umění:
Neozdobna bez svatyně
Jest vlast, prázdna blažení!
Předce tvůj dar za títěrky
Drží znechutnělý bloud;
Vlasti milé jsou tvé šperkyšperky,
Užitečný Umek soud.
Ten tam po pohodlí baží,
Ten hry prázdnost miluje:
Toho množství ženin blaží,
Tenť sy pití libuje;
Ten se po hostinách shání,
Tito všickni maří den:
Umko! s tebou obírání
Vlasti prospěšný jest sen!
6
Vykázaný od osudu
Každičký má cesty běh:
Po ní kráčeje sy hudu,
Zpěvem dostíhnout chtě břeh.
Jestli tvá moc Umko! velí,
Zpěv můj vlasti prospěje,
Aneb mysl obveselí:
Posvěť oučel naděje!
7