Na Umku,
z Horáce, z knihy IV. oda 3.
U U
– – – U U – U –
U U
– – – U U – – U U – U –
Umko, na koho z jinochů
Jednou přívětivým okem jen pohlédneš,
Pracná půtka jej Isthmická
Nikdý neoslaví: ve vozu Achaiském
Jej, co vítěze, větrní
Koně nepovezou; v průvodu nebude
Veden do Kapitolu, rek:
Bobkem věncovaný velitel, žeby byl
Králův potlačil zbouření.
Rodné položení Tybura, potoky,
Hájů hustiny půvabné
Nadchnou eolickým zpěvem ho k oslavě.
V Římě, vládaři měst, mne již
K zborům posvěcených ráčila veršovců
Mládež připojit naprosto:
Též již hryze mne zub závisti méněji.
204
Ty, jenž ze zlaté Kytary
Loudíš na Pierech líbezné hlaholy:
Rybám mohútna bezhlasným
Labutího y též souzvuku udělit!
Tvůj dar,dar přízně je, že sy lid
Prstem ukazuje na mne, řka: Tentoť je
Líry našinské výborník!
Tvůj, že žiji, a ctí národ mne,
(ctíli mne).
205