K památce Antonína Puchmýra.
Ve snách ten básník podivné vidění
Patřil: Jak vážně vine se podoba
Z neskončenosti oceánů
Velebná, vznešená v skvělé záři.
Kles’ před ní celý okouzlen půvabem,
Dlel v podivení, v uctě a v pokoře,
Znamenal, že to vyšší plémě –
Kolem tu sborové čněli věštců.
Jeden z nich řečí: „Dlíš proč tak v úžasu,
„CožCož neznáš plémě božského Čechye?
„ObyvatelkuObyvatelku této vlasti,
„DuševníchDuševních Slovanů drahé jetve?
„TřpytíTřpytí se mnohá na jejím obzoru
„HvězdaHvězda skvějící: tamtotamto, hleďhleď, v daleku
„VynikáVyniká chvění dávných pěvců,
„KteréKteré i cizinci obdivují.
„ZřiZři vzhůru, kterak leskne se hvězdění
„ZbožněnýchZbožněných mužů! zašli ti pro pravdu,
„CvičiliCvičili vlast svou pevnou vírou,
„ZískaliZískali podivu u potomstva.
„TamTam vidíš skvělé hrdiny: válčili
„ProPro vlast, pro vládce, velicí předkové
„RodinRodin! Homéra jsouce hodni,
„JimJim posud národní schází zpěvci.
„NezáviďNezáviď slávy jinému národu;
„AťAť s tebou skoumá o přednost zápasit,
„AťAť i mu štěstí lépe přálo,
„SlávieSlávie v jarosti stojí pevně.
14
„SvárSvár v náboženství rozbroje rozkvasil,
„SílaSíla se vrhla naproti přesile,
„NárodNárod vloh jevil vynikání,
„TyTy by ho samoděk udolaly.
„NeušlaNeušla sice záhubné pohromě,
„NárodNárod každý má své doby osudné
„NehodNehod a štěstí, nezašla sic,
„NocNoc ale prospala věkovitou.
„ByloBylo víc věků potřeba k oddechu,
„NyníNyní zas věští dennice nadějná
„NovéhoNového jitra šťastný příchod,
„MladéhoMladého života rozvíjení.
„ProudProud světa stále k předu se kolotá,
„HloubáHloubá vypátrat nálezy v umění,
„VnuknutíVnuknutí božské: ó jak se tu
„CtnáCtná naše otčina opozdila!
„KterakKterak se skvěla! Není to předsudek,
„TakovouTakovou vlast svou velebit: ourodnost
„V níV ní sídlí, předčí jiné počtem,
„ŽivostíŽivostí proniká její mluva.
„VýtečnáVýtečná předků povaha jevila
„StatnostStatnost a jarost, podnikla s národy
„VelikýmiVelikými půtky kruté, s Franky,
„TéžTéž s davy Tatarů velechrabrých.
„StřehoucStřehouc svůj jazyk, vynikla v umění,
„MnohýMnohý i národ předešla v osvětě,
„PřetrhlaPřetrhla se jí maní chůze,
„LzeLze bude dáleji pokračovat.
15
„TřebaTřeba jest věků, nežli se vyvinou
„PlodyPlody vysostné z temnotné směsice,
„ZářícíZářící slávy než se dráha
„ZbratřenýchZbratřených Slovanů dostíhnout dá.
„VšakVšak ručí za to povaha národní,
„Ved’Ved’ někdy žití v oučinné jarotě,
„NezmizelNezmizel duch mu usazený,
„OslonuOslonu miloval, zpět se vrací.“ –
Zplesal tu básník: „„Vítej mi Čechye,
„„MatkoMatko posvátná! přijmi mě do počtu
„„SvýchSvých posvěcenců, božských kněží,
„„ŽivotŽivot chci ztráviti ve tvé službě.““
Ukaz tu hlavou pokynul; kolem hned
Obstoup ho zástup, poznal v něm pilného
Procházku, Tomsu, Pařízka též,
Hluboce skumného Dobrovského.
Tu procit, praví: „„Sen to byl jedině,
„„JakJak blahý! kýž se v skutečnost vyplní! –
„„KamKam hledím, vidím všude temno,
„„DohonitDohonit cizince sotva možno.
„„V tomV tom nepostačí oučinnost jednotná,
„„SborSbor budu hledět probudit vlastenců
„„K ohromnéK ohromné práci, ať jest marná –
„„ProPro vlast i pokus jest chvály hoden.
„„DáDá se sklad uměn použit cizinských,
„„V skrovnostV skrovnost se snesou, v život se promění,
„„JedenJeden od druhých se je dluží,
„„RosteRoste tak osvěta všeobecná.
16
„„VšakVšak náboženství třeba je zachovat
„„PřiPři všem vzdělání, to vede k blahotě,
„„PakPak se vlastenství plamen musí
„„StříciStříci, neb tento je duší vlasti.
„„PučitPučit se počnou v povaze národní
„„KvětyKvěty básnictví – duševní blahota!
„„PlašíPlaší to strasti, tíže denní,
„„MyslMysl i k výsosti pozdvihuje!““ –
Každý blesk, co tak proletěl oblohu,
Jemu byl zvěstem naděje ohnivé
Příštího vzniku vlasti svaté,
Nedal se odstrašit nikdy vzdory.
V svém předsevzetí setrval horlivěhorlivě,
Až mu přestříhla Sudice života
Nit: zašel blaze, neb zřel, jak se
Ve vlasti dennice nová třpytí.