K památce Antonína Puchmýra.

K památce Antonína Puchmýra.
Ve snách ten básník podivné vidění Patřil: Jak vážně vine se podoba Z neskončenosti oceánů Velebná, vznešená v skvělé záři. Kles’ před ní celý okouzlen půvabem, Dlel v podivení, v uctě a v pokoře, Znamenal, že to vyšší plémě – Kolem tu sborové čněli věštců. Jeden z nich řečí: „Dlíš proč tak v úžasu, „CožCož neznáš plémě božského Čechye? „ObyvatelkuObyvatelku této vlasti, „DuševníchDuševních Slovanů drahé jetve? „TřpytíTřpytí se mnohá na jejím obzoru „HvězdaHvězda skvějící: tamtotamto, hleďhleď, v daleku „VynikáVyniká chvění dávných pěvců, „KteréKteré i cizinci obdivují. „ZřiZři vzhůru, kterak leskne se hvězdění „ZbožněnýchZbožněných mužů! zašli ti pro pravdu, „CvičiliCvičili vlast svou pevnou vírou, „ZískaliZískali podivu u potomstva. „TamTam vidíš skvělé hrdiny: válčili „ProPro vlast, pro vládce, velicí předkové „RodinRodin! Homéra jsouce hodni, „JimJim posud národní schází zpěvci. „NezáviďNezáviď slávy jinému národu; „AťAť s tebou skoumá o přednost zápasit, „AťAť i mu štěstí lépe přálo, „SlávieSlávie v jarosti stojí pevně. 14 „SvárSvár v náboženství rozbroje rozkvasil, „SílaSíla se vrhla naproti přesile, „NárodNárod vloh jevil vynikání, „TyTy by ho samoděk udolaly. „NeušlaNeušla sice záhubné pohromě, „NárodNárod každý má své doby osudné „NehodNehod a štěstí, nezašla sic, „NocNoc ale prospala věkovitou. „ByloBylo víc věků potřeba k oddechu, „NyníNyní zas věští dennice nadějná „NovéhoNového jitra šťastný příchod, „MladéhoMladého života rozvíjení. „ProudProud světa stále k předu se kolotá, „HloubáHloubá vypátrat nálezy v umění, „VnuknutíVnuknutí božské: ó jak se tu „CtnáCtná naše otčina opozdila! „KterakKterak se skvěla! Není to předsudek, „TakovouTakovou vlast svou velebit: ourodnost „V níV ní sídlí, předčí jiné počtem, „ŽivostíŽivostí proniká její mluva. „VýtečnáVýtečná předků povaha jevila „StatnostStatnost a jarost, podnikla s národy „VelikýmiVelikými půtky kruté, s Franky, „TéžTéž s davy Tatarů velechrabrých. „StřehoucStřehouc svůj jazyk, vynikla v umění, „MnohýMnohý i národ předešla v osvětě, „PřetrhlaPřetrhla se jí maní chůze, „LzeLze bude dáleji pokračovat. 15 „TřebaTřeba jest věků, nežli se vyvinou „PlodyPlody vysostné z temnotné směsice, „ZářícíZářící slávy než se dráha „ZbratřenýchZbratřených Slovanů dostíhnout dá. „VšakVšak ručí za to povaha národní, „Ved’Ved’ někdy žití v oučinné jarotě, „NezmizelNezmizel duch mu usazený, „OslonuOslonu miloval, zpět se vrací.“ – Zplesal tu básník: „„Vítej mi Čechye, „„MatkoMatko posvátná! přijmi mě do počtu „„SvýchSvých posvěcenců, božských kněží, „„ŽivotŽivot chci ztráviti ve tvé službě.““ Ukaz tu hlavou pokynul; kolem hned Obstoup ho zástup, poznal v něm pilného Procházku, Tomsu, Pařízka též, Hluboce skumného Dobrovského. Tu procit, praví: „„Sen to byl jedině, „„JakJak blahý! kýž se v skutečnost vyplní! – „„KamKam hledím, vidím všude temno, „„DohonitDohonit cizince sotva možno. „„V tomV tom nepostačí oučinnost jednotná, „„SborSbor budu hledět probudit vlastenců „„K ohromnéK ohromné práci, ať jest marná – „„ProPro vlast i pokus jest chvály hoden. „„DáDá se sklad uměn použit cizinských, „„V skrovnostV skrovnost se snesou, v život se promění, „„JedenJeden od druhých se je dluží, „„RosteRoste tak osvěta všeobecná. 16 „„VšakVšak náboženství třeba je zachovat „„PřiPři všem vzdělání, to vede k blahotě, „„PakPak se vlastenství plamen musí „„StříciStříci, neb tento je duší vlasti. „„PučitPučit se počnou v povaze národní „„KvětyKvěty básnictví – duševní blahota! „„PlašíPlaší to strasti, tíže denní, „„MyslMysl i k výsosti pozdvihuje!““ – Každý blesk, co tak proletěl oblohu, Jemu byl zvěstem naděje ohnivé Příštího vzniku vlasti svaté, Nedal se odstrašit nikdy vzdory. V svém předsevzetí setrval horlivěhorlivě, Až mu přestříhla Sudice života Nit: zašel blaze, neb zřel, jak se Ve vlasti dennice nová třpytí.