Na Prahu.

Šebestián Hněvkovský

Na Prahu.
Praho! příšerně co na mne hledíš? Co mi věští ohromné tvé věže, Stavby jinak smejšlejících věků? Přicházím sem s duchem poustenickým, Tak co poutník v stará svatá místa, Nemohu se tu hned se vším shodnout. Chráme boží, Karlův památníku, Svatou hrůzou mysl naplňuješ, Před tebou tu padám na kolena, Chováš téhož vládce pozůstatky! Všecka místa, kde ten otec sídlil A kde kráčel, posvátná jsou vlasti. Založiv tě, nádherou tě nadal, Okrasou jsi svatou ještě města! Praho, do tě uved umek osvit, Tenkrát v obihu jsi hrdě květla, K oslavě tvé pocouv mezmi tvými, Skvěla jsi se v jaru odmladosti, Po Evropě zněla tvoje sláva, Tenkrát důmyslnost zlato dštila. Oblouku ty! dive smělé stavby, Spojuješ tré ctných měst v jednu mysl, Pozůstaneš jeho pyramidou, Netřeba mu jiných mohyl stavět; Zřím tam kráčet sličné Pražanenky, Slavívají tam své sličné doby, Křejí hbitostí tam Vltavinou. Chlume tvrdočelný, co se mračíš, Kolébko ty slavná Přemyslovců, V tobě druhdy vysoký duch sídlil, Zanechal tenť zemi samostatnost, Jeden z synů rozšířil až k moři Vládu, druhý měl již spojit mocnost S Polskem, s Uhry: nepříznivý osud 38 Zničil to vše, zatemněla zrada; Hleděli jste vlasti zvelebení; Podnikáním vaším vznikli Češi, O vás pozůstává pouhá pověst, Rozhlášena byla mocnost vaše, Tu i jeví cizí letopisy; Kam jste vtrhli s udatnými pluky, Vítězné jste změny vykonali! Truchlíš nyní pro ztracenou slávu, Minulost tvou slavit budou pěvci! – Jakou skvělost stavba Loyolovců Jeví! jakou v podniknutí výši! Nescházela jim než snášenlivost; Jest teď chrámem světla přeryzého, Věd a uměn, bez okujů strusek; Pochodeň jest uhasena různic Pro věření, moudrý vládce kalich Podal vlasti, nebude víc šílit; Tenť jí přived o bývalou volnost. Novotná ty stavbo, jevíš v slohu Evropejském nádheru a skvělost, Vypravovat máš snad obih vzácný, Čili tvárnost výtečného ducha? Hlásáš pouze lehké všesvětectví, Nebaví to národního ducha. Praho, tvému duchu nerozumím! Obejmuta pouhými si Čechy, V domácnosti řečíš předků jazyk, Na divadle slavíš jeho zpěvnost, Nápěvy tě kouzlí starých písní: A předc nalezá se velká částka, Co se veřejně ním mluvit stydí? Hlavní města menších pronárodů – Lisabon, Pešť, Amstrdám a Štokholm, Kodaň a Athény vřele mluví V jazycích svých, taby za prorádce Prohlásila lehké odpadlíky. 39 Jen ty, Praho, v Evropě chceš sama Národnost svou šlapat, potupovat? Což jsi v duchu sama zmalátněla? Vím, že nepřátely má vlast naše; Před věky již pověstný Vlach věštil, Po století na tvém, Praho, mostě Že znít nebude víc český jazyk! Nezřel dobře do desk Perůnových, Ve věštění velice se zklamal; Žije podnes národ v millionech. – Nežádá se, by se cizá mluva Zlehčovala; však by odrodilci Zanechali neslušného zvyku. Tvoje okolí jest romantické, Tam mě toky čisté, stinné břehy, Bujná luka, skvělé chlumky vábí, V zahradách se všeliké skví réví, V křovích prozpěvují ptactva davy, Jaré dítky se tam probíhají, Panuje tam činnost, hbitost, bodrost, Jará věčně příroda tam vládne, Z ní se jasný národní duch vine, Mluva, zpěvy národní se slyší, Vlastenským vše naplněno duchem. Praho! prožila’s již mnohé změny, Doby slávy, štěstí, střídy nehod; Všude tvůj duch vyváz’ rozšafností. Zdáš se mi být ale zaražená, Neplesný tvůj pospolitý život! Národní duch zdá se v tobě scházet, Ten jen život opojností blaží! Šetř ho, mysl tvá se zazelená; Jako když vlast žehnal sluha Boží Vojtěch, vypráhlá zem rychle zmládla; Tak tvá mysl se zas vzhůru vznese, Vidět bude blahý cit v tvém lůně. 40 Tvoje činnost vydobude vzniky, Citnost společenstva zkřísí mysl. Drž se vlády, chcešli zachovat své Národnosti, vládce ti jí přeje.
Básně v knize Nové básně drobné:
  1. Básník a básnictví.
  2. Čáka vlasti.
  3. Básnictví.
  4. Přírody romantika.
  5. Láska.
  6. Soumrak v oudolí u Žebráku.
  7. Točník.
  8. K památce Antonína Puchmýra.
  9. Při mohyle Jana Nejedlého.
  10. U rovu své milenky.
  11. Loučení labutí.
  12. Pravá cena.
  13. Otčina.
  14. Drahá obraznosti.
  15. Na náš věk.
  16. Věk nebásnický.
  17. Hudba.
  18. Hvězdářství.
  19. Na N. N.
  20. Na Prahu.
  21. Bubeneč.
  22. Žití.
  23. Básník v ohradě.
  24. Rozmlouvání.
  25. Motýl.
  26. Komu zpívám.
  27. Zpěv.
  28. Pěnice.
  29. Zlomek rozmlouvání.
  30. Vyjasnělost.
  31. Dvé milenek.
  32. Vroucí umělec.
  33. Lel a básník.
  34. Na Želku.
  35. Spor citů.
  36. Osud protivný.
  37. Loučení.
  38. Zpěvkyně.
  39. Na Květku.
  40. Příčina zpěvu o lásce.
  41. Oslepený slavík.
  42. Bouře lásky.
  43. Osvícená přítelkyně.
  44. Na nespokojeného vzdělance.
  45. Svévolné děvče.
  46. Láska platonická.
  47. Déšť.
  48. Na Těchnu.
  49. Volení ženicha.
  50. Chladná láska.
  51. Láska manželská.
  52. Prozřetelná milovnice.
  53. Rozvážlivá dívka.
  54. Vědectví a náboženství.
  55. Lel nevítězný.
  56. Ženstvo.
  57. Pověst ženská.
  58. Volnost a láska.
  59. Hojnost nevěst.
  60. Odhodlaný milovník.
  61. Rada ženichovi.
  62. Básnictví mlčení.
  63. Věštění.
  64. Čekání na ženicha.
  65. Dívka nemocná.
  66. Průvodnice.
  67. Krása ohromná.
  68. Žaloba.
  69. Nehezká.
  70. Pošetilé plání.
  71. Básníci.
  72. Matka a dcera.
  73. Udobření.
  74. Bezženec.
  75. Pozvání přítele.
  76. Věčná láska.
  77. Posvícení.
  78. Zvědavost.
  79. Městský život.
  80. Piják.
  81. Básník a Mílek.
  82. Dopis Vojtěchovi Nejedlému o pracovitosti.
  83. Dska zaslíbení Muzám,
  84. Oda Horácova, knihy III., devátá
  85. Šemík.
  86. Volení měšťanosty.
  87. Poutnice.
  88. Nucené manželstvo.
  89. Matka udobřená.
  90. Jízda ženicha na námluvy – jak botu ztratil.
  91. Podvyšehradská hlubina.
  92. Don Juan.