Pravá cena.

Pravá cena.
Zemí podmanitel žije jen v oslavě, Jmě Alexandra, Napoleona též Ční u potomstva v obdivení, Pnou se jim k paměti obelisky. Což ti pak pro vznik lidstva as provedli, Že je tak slaví v jasnotě potomstvo, Vděčně tak, co své dobrodince? – Vraždili volnost a lid v jho spřahli. Což jest všem zhoubcům po spáse národu! Jen když ctižádost násilně provedli, Ať tekou řeky lidské krve, Nepohne nářek a strast jich srdce. [23] Jejich chod stíhá Nemesis v zápětí, Srdce jich kalí, vede je k záhubě, Mstí křivdu, drtí mocnost lichou, Strhne i národy v zahynutí. Stíhá je kletba. Tam zas ti, co modly Tak co bohové kráčeli ve světě Bez zásluh snivší věčnou slávu – Upadli v nepamět sobíkové. Větší hodni jsou paměti mužové, Kteří s ostrostí skoumali přírodu; Ti vypátrali mnohý prospěch, Svěřili lidu ho, snesli zvědy. Thales, Pythagoras, Plato a Archimed A tisíc jiných, Newton a Koperník, Též Galilei střehli světlo, Plašili temnotu, mamy smyslů. Množství předsudků museli zapudit, Než se do jasna vedrali bytnosti, Než tvornost všemírovu věčnou Poznali, pozdvihše lidstvo v osvit. Lid za převahu má jen co děkovat Uměnám vážným, jimi se vykoná Nemožné, duch se sílí, ostří, Vzdělanost dáleji postupuje. V život a v okus změnit se uměny Musí, majíli sloužiti k blahotě, Musí se spojit s umělectvím, By se tak mírnila přísná vážnost. 24 Člověk je jistě pro blaho na světě, Nadána jest mu obraznost tvořivá, Ta sladí činnost denní práce, Vznese se ve obor ideálů. Tato básnictví zplodila k útěše; Homérem národ znovu a navždycky Svůj život tráví: zříme ho tu V jarotě, v oslavě, v skvělé výši. Jiní zas věštci půvaby přírody Pěli; zas jiní úhody osudu Ohromné krutců pro výstrahu; Ti tam si volili děje bodré. Kdo vyniká z nich, blaže tu národy, Hlásá vlastenství, volnost a oddanost Svým králům, krásu, pravdu, dobro, Po boku skví se i slavných hrdin.